Sláma v moderním kabátě

NIKDY BY MĚ NENAPADLO, ŽE BYCH NA STAVEBNÍ PARCELE O ROZLOZE 640 METRŮ ČTVEREČNÍCH

UPROSTŘED ZÁSTAVBY ZDĚNÝCH DOMŮ NAŠEL DŮM ZE SLÁMY. A KDYŽ, TAK VE STYLU CHALUPY S DOŠKOVOU

STŘECHOU, COŽ BY BYL SAMOZŘEJMĚ TRESTUHODNÝ VÝSTŘELEK A NEMĚL BY Z HLEDISKA ZASAZENÍ DO MÍSTNÍ KRAJINY

MÍSTO V NAŠEM ČASOPISE. NADŠENÝ STAVEBNÍK TAKOVOU DŘEVOSTAVBU POSTAVIL TAKŘKA SÁM A JE VCELKU JASNÉ,

ŽE PANELŮM ZE SLÁMY U NÁS PŠENKA POKVETE…

Pojďte dál

Začátky mého stavitelského období, jak tomu říkám, se nesly v duchu u nás velmi rozšířeného rčení “cihla je cihla” a já stavěl z cihly. V té době se však můj kamarád rozhodl pro realizaci dřevostavby se sloupkovou konstrukcí a když jsem viděl práci se dřevem a to, jak rychle dům roste, velmi mě tato technologie zaujala. Zkrátka bylo to něco úplně jiného, a tehdy padlo rozhodnutí, že se vrhnu do realizace dalšího domu, tentokrát však na bázi dřeva. Když se pak prakticky za plotem naskytla koupě stavebního pozemku, netrvalo dlouho a vyrostlo na něm moje nové vysněné bydlení – dřevostavba.

Kladné body pro slámu

Pro panely ze slámy jsem se rozhodl z jednoho prostého důvodu – klasické sendvičové stavby většinou nejsou schopny akumulace tepla. Ekopanel tuhle vlastnost nepostrádá a když přičtu jeho tepelně-izolační vlastnosti a pevnost, volba byla jasná. Navíc, jak jsem se mohl sám přesvědčit – dům jsem stavěl svépomocí vlastníma rukama – jsou ekopanely velmi praktické jak z hlediska samotné stavby, tak i potom pro další život v domě. Pár vrutů přímo do zdi, žádná hmoždinka, a skříňka kuchyně či polička pevně visí na stěně. Samonosný ekopanel nabízí bezmeznou variabilitu vnitřní dispozice při stavbě příček,
otvory ve zdi jsou hračka. Přitom žádné trhliny, všechno bez jakýchkoliv komplikací a dalších nutných následných oprav. Tím, že tohle je už náš třetí dům (první byla rekonstrukce staršího), mám možnost srovnání jednotlivých technologií. Objektivně musím říct, že jednoznačně vede dřevostavba.

Úžasnou hodnotou takového domu je i stálé a velmi příjemné vnitřní klima, u zděných domů nevídané. Dům vytápíme kanadskými krbovými kamny, v nichž za celou topnou sezonu spálíme zhruba pět kubíků dřeva. V obytném prostoru využíváme jen teplo konvekční, výměník pak přenáší teplo dál do celého domu. Pro vytápění domu z ekopanelů se nám osvědčilo vytápění infračervenými topnými systémy, takže na stropech máme nainstalovány elektrické infrapanely. Protože nás ale oheň v kamnech velmi baví, v podstatě ještě nebyly v provozu. Zatápím navečer, když přijdu z práce, zhruba tři až čtyři hodiny topím (když hodně mrzne, tak pět hodin) a do druhého dne do večera, když opět přicházíme z práce, je tu kolem 20 C. Tady se právě potvrzuje zmiňovaná akumulační schopnost slaměných ekopanelů. V domě je rovněž nainstalováno větrání s rekuperací tepla (jednotka je umístěna v podkrovním prostoru) spouštěné převážně časovým spínačem v době, kdy topíme v kamnech. Promíchává teplý a studený vzduch a efektivně, za přísunu čerstvého vzduchu, sjednocuje teploty v ostatních místnostech.

Ideální dispozice neexistuje

Na ploše 150 metrů čtverečních jsme se snažili o takové vnitřní uspořádání, které by vyhovovalo chodu rodiny. I když ideální dispozice neexistuje,
zkušenosti s bydlením v předešlých domech člověka přece jen někam nasměrují. Zažil jsem život mezi patry spojenými schodištěm a to už nikdy nechci! To byl také zásadní důvod pro návrh dřevostavby přízemní (s pochozím podkrovním prostorem) s centrálním prostorem, kde je kuchyně, jídelna a obývák. Je tu
i malá pracovna, decentně schovaná za znovuobjevenými luxferami. Bez problémů se sem vešly další tři pokoje, sociální zařízení i prostorná technická
místnost. Jediné, co nám trochu chybí, je druhá větší šatna se vstupem ze zádveří domu, ale na tu (díky limitnímu předpisu maximálně 150 m2 zastavěné
plochy pro stavbu svépomocí) místo nezbylo. Vnitřní vybavení tvoří kombinace dodávek typizovaných a individuálních. Ze sériové výroby pochází třeba kuchyně IKEA s jednoduchým liniovým uspořádáním, které nám zcela vyhovuje – žádné těžko využitelné rohy, všechno slouží svému účelu bez příkras a zbytečností.

Vede u nás praktičnost. Individuálně jsou řešeny třeba bezfalcové dveře zasazené do rámu s proskleným nadsvětlíkem. V kombinaci se dvěma světlovody v chodbě dovolují světlu a stínům hravě prolínat domem.

Nad každými dveřmi vznikla malá police – nezbytný prostor pro dekorativní drobnosti dívek a žen. V dřevostavbách totiž vzniká jeden pro dámy vcelku zásadní problém – mělké parapety na oknech… Subtilní obvodové stěny dřevostaveb mají z mého pohledu dvě obrovské výhody – maximální využití vnitřního prostoru domu (i přes předpis spolu s požadavkem přízemního bydlení se vešla požadovaná samostatná pracovna), a já kdykoli otevřu jakékoli okno v domě, aniž bych nejdříve něco musel odklízet z hlubokého parapetu.

Pohled zvenčí

Dům je opláštěn světlými fasádními deskami, v kontrastu s nimi je pak tmavá střešní krytina a stříbrné klempířské prvky. Kombinace, která kontroverznost architektonické tváře stavby vcelku podtrhuje, vyvolávala u kolemjdoucích a sousedů řadu otázek. Nejčastěji se ptávali, co to tu bude za sklad. S úsměvem jsem tehdy odpovídal, že sklad zbraní. Je to zkrátka dům, který se buď líbí nebo nelíbí, ale nám se v něm žije dobře a moje očekávání beze zbytku splnil.
Stojí v zástavbě klasických zděných staveb pro individuální bydlení a obecně se tu samozřejmě mluví o tom, že cihla je cihla a ze dřeva by nikdo v okolí nestavěl.

Klasickým diskutovaným tématem často bývá životnost dřevostavby, což pokaždé komentuji po svém – mě ten dům přežije, a to mám do důchodu hodně daleko. Nemyslím tím dělat věci na chvíli, je to kvalitní stavba a vím, že stát tady bude dlouho. Technologie staveb se vyvíjejí poměrně rychle a kdo ví,
co a z čeho se bude stavět za pár let. Podívejme se na domy z devadesátých let – obrovské, energeticky náročné paláce, které jsou dnes téměř neprodejné. Takové memento po sobě rozhodně nechávat nechci. Navíc mám takové tvrzení podložené vlastní zkušeností – jezdím do podhůří Železných hor na chatu, jejíž tehdejší ´sendvič´ tam stojí přes padesát let. Bude tam stát dál a přežije rozhodně nejen mě.

Slovo stavebníka:
Mým cílem nebyl pasivní, nízkoenergetický ani jinak energeticky
úsporný dům. Cílem byl dům, kde se bude dobře žít.
Moje holky nechápaly. „Proč opouštět dům, kde se tak
dobře žije?“ Měly pravdu a já musel přemlouvat, slibovat…
Nakonec jejich hlavním požadavkem byla zahrada – jasně, budovat už třetí…
Bydlíme tady bezmála rok a já jsem neslyšel jediné slovo výčitky. Naopak. Až
se někdy červenám… Ze stavby samotné a zařizování domu nějak přirozeně
vyplynula rovnováha téměř magických pěti prvků – země, dřevo, kov, voda,
oheň… Sečteno s prvky sláma, ekopanel a podtrženo prvkem provozní ekonomické
přívětivosti k rodinnému rozpočtu je pro nás výsledek víc než uspokojivý…
Nám se tady hodně líbí. Všem.
Jen poznámka pro stavebníky, kteří mají chuť, ale nejsou si jisti stavbou dřevostavby
svépomocí. Firma Ekopanely nepatří k těm, kteří prodají a nestarají
se… Jejich ruka je vstřícná. Já jsem strojař, stavěl jsem sám, koupil ekopanely…
Vím, o čem mluvím. Ekopanely, díky!

Přečtěte si celý texty přímo v časopise: drevo-a-stavby 4_2011

Zdroj: Časopis Dřevo & Stavby 4/2011